O krizové pomoci dětem s Klárou Laurenčíkovou

15. 1. 2018

Tři otázky, které se týkají současné situace v oblasti krizové pomoci dětem a rodinám v České republice, jsme položili Kláře Laurenčíkové. Je předsedkyní Výboru pro práva dítěte při Radě vlády pro lidská práva a členkou poradního týmu ministryně školství a ministryně práce a sociálních věcí. Po celý svůj profesní život se věnuje podpoře a ochraně ohrožených dětí. S Nadací rozvoje občanské společnosti dlouhodobě spolupracuje coby odborná podpora programu Včasná pomoc dětem.

Setkání odborníků v krizové pomoci nad tématy vzdělávacího modulu
Proč Vám osobně přijde důležité podporovat organizace, které poskytují krizovou pomoc dětem a rodinám?

Dostupnost kvalitní krizové pomoci pro děti v těžkých životních situacích je v České republice nedostatečná. Velká část dětí tak vyrůstá s těžkými následky traumatických prožitků bez adekvátní podpory ve zdravém psychosociálním vývoji. Důsledky absence včasné krizové pomoci mohou souviset s rizikem pozdějšího rozvoje duševního onemocnění, zhoršeným prospěchem ve škole, s užíváním návykových látek a nástupem problémového chování.

Kde jsou největší nedostatky systému fungování krizové pomoci dětem u nás a jak by podle Vás vypadala ideální „záchranná síť“?

Největším systémovým nedostatkem je již zmiňovaná nedostupnost včasné a kvalitní krizové pomoci, stejně jako dalších potřebných návazných služeb terapeutických či pedopsychiatrických. Chybí rovněž plošně dostupné služby sanace rodiny či funkční systém sociálního bydlení pro rodiny v nouzi. Systém péče o ohrožené děti je historicky rezortně roztříštěný, a proto se jakékoliv komplexnější systémové změny obtížně prosazují a realizují. Dítě v krizi se tak často zbytečně ocitá v kruhu pozdních, spíše izolovaných intervencí než v síti kvalitní komplexní podpory.

Moc bych si přála, aby děti a jejich potřeby byly v centru pozornosti nás dospělých. Aby kvalita života dětí a rodin nebyla jen součástí politických předvolebních slibů a proklamací. Aby zájmy a potřeby dětí byly vzaty vážně a politická reprezentace učinila s odvahou a moudrostí potřebné systémové změny. Přála bych si systém, který nabízí funkční preventivní a podpůrné služby pro všechny, kdo se potřebují o někoho opřít, když jim dochází síly nebo nevědí kudy dál.

Častokrát se relativně drobná potíž zbytečně vyvine ve vážnou krizi jen proto, že problém gradoval a drobná včasná pomoc nebyla dostupná. Vznikají tak velké „požáry“ s vážnými následky. Česká republika vynakládá velké prostředky na hašení těchto požárů – namísto prevence jejich vzniku či hašení v zárodku. Toto je potřeba změnit.

Vysoké počty dětí zbytečně a mnoho let vyrůstají v ústavních zařízeních, stoupají počty dětí závislých na návykových látkách, ve školách přibývá dětí s problémovým chováním, s duševním onemocněním, jsme svědky častého mezigeneračního přenosu traumat. Toto je vážná zpráva o tom, že systém péče o ohrožené děti v ČR není efektivní. Vedle dostupnosti kvalitních preventivních a intervenčních služeb potřebujeme vybudovat rovněž systém depistáže ohrožených dětí – nastavit procesy tak, abychom se k dětem ohroženým (v krizi) uměly dostat s efektivní pomocí včas.

Přináší něco do Vaší bohaté profesní praxe spolupráce s Nadací rozvoje občanské společnosti? Spolupracujete třeba i s dalšími neziskovými organizacemi?

Nadace rozvoje občanské společnosti je pro nás všechny důležitou oporou ve snaze dát hlas různě zranitelným skupinám a hájit jejich zájmy a potřeby na systémové úrovni.

Velmi věřím ve smysl spojování sil všech aktérů, kteří sledují stejné cíle a agendy. Je potřeba usilovat o synergie našeho snažení, sdílet své zkušenosti a pomáhat si, podporovat se vzájemně. Takovou spolupracující platformou je třeba i poradní orgán vlády Výbor pro práva dítěte při Radě vlády pro lidská práva, kde mám tu možnost spolu s ostatními kolegy působit. Skrze Českou odbornou společnost pro inkluzivní vzdělávání a iniciativu Dobrý start zase s vděkem a radostí spolupracuji s jednotlivci a organizacemi, které spojuje téma spravedlivého vzdělávání a prevence ústavní výchovy.

Veliké díky Nadaci i ostatním aktivním aktérům za možnost táhnout za jeden provaz směrem k lepším životním podmínkám pro každé dítě bez rozdílu.

 

Klára Laurenčíková…

… vystudovala obor Speciální pedagogika na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Byla spoluřešitelkou výzkumného projektu podpořeného Grantovou agenturou Univerzity Karlovy zaměřeného na problematiku pedagogické asistence. Působila na Ministerstvu školství mládeže a tělovýchovy nejprve jako ředitelka Odboru pro rovné příležitosti ve vzdělávání, následně jako náměstkyně ministra školství. Ve své gesci měla agendy inkluzivního vzdělávání, institucionální výchovy a prevence rizikového chování na školách. Vedla rovněž oddělení sociálně právní ochrany dětí na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Je spoluzakladatelkou České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání – platformy, která spojuje odborníky na problematiku inkluzivního vzdělávání z řad zástupců univerzit, nevládních organizací, škol a školských zařízení. Je předsedkyní Výboru pro práva dítěte při Radě vlády pro lidská práva a členkou poradního týmu ministryně školství a ministryně práce a sociálních věcí. Celý svůj profesní život se společně s manželem Martinem Šimáčkem věnuje agendě inkluze ve vzdělávání a otázkám podpory a ochrany ohrožených dětí. Absolvovala řadu zahraničních studijních cest zaměřených na mapování vzdělávacích a sociálních systémů.

(Zdroj: Wikipedie)